Dancing Grandmothers

Moderní korejská velkoměsta i rozlehlý farmářský venkov, tudy vedly cesty Eun-Me Ahn s několika tanečníky a kamerami. Dokumentovali, našli obrovskou inspiraci, energii a rozhodli se jít do toho spolu. Zapomenout na čas, věk, upjatou výchovu plnou disciplíny a sebeovládání. Nenechat se svázat – naopak – najít v sobě svobodu projevit se, nebát se barev, květin... klidně i kýče. Je jedno, jestli je vám 6, 60 nebo 90, pusťte si svou oblíbenou hudbu a začněte tančit! Řeč těla umí více než slova, je v ní celá vaše historie, zkušenost, tradice a přítomnost. Nelze odolat pozvání k tanci s korejskými babičkami i umělci, je to extáze.

Eun-Me Ahn prošla tradiční korejskou výchovou, ale brzy vedle šamanských tradic objevila i svět Isadory Duncan a „západního“ tance. Odhodlala se pokračovat ve studiu v New Yorku a zůstala tam několik let. Byla si velmi blízká s Pinou Bausch, která ji od počátku milénia často zvala do Wuppertalu. V Koreji stála v čele souboru v Tegu (Daegu), kde také vytvořila slavnostní opening FIFA World Cup (2002). O pět let později už začala jezdit po světě s dílem Princess Bari, aby se v roce 2011 proslavila právě Tančícími babičkami, nejslavnějším dílem trilogie, v níž se pak věnovala také teenagerům a zralým mužům v současné Jižní Koreji.

Představení pro celou rodinu.