Bóšibari (Připoutyný K Tyči) / Jobikoe (Hlas Za Dveřmi) / Kaki Jamabuši (Horský Asketa Zlodějem Tomelů)
Bóšibari (Připoutyný K Tyči) / Jobikoe (Hlas Za Dveřmi) / Kaki Jamabuši (Horský Asketa Zlodějem Tomelů)
Bóšibari (Připoutyný K Tyči) / Jobikoe (Hlas Za Dveřmi) / Kaki Jamabuši (Horský Asketa Zlodějem Tomelů)
Bóšibari (Připoutyný K Tyči) / Jobikoe (Hlas Za Dveřmi) / Kaki Jamabuši (Horský Asketa Zlodějem Tomelů)
Bóšibari (Připoutyný K Tyči) / Jobikoe (Hlas Za Dveřmi) / Kaki Jamabuši (Horský Asketa Zlodějem Tomelů)
Bóšibari (Připoutyný K Tyči) / Jobikoe (Hlas Za Dveřmi) / Kaki Jamabuši (Horský Asketa Zlodějem Tomelů)
Bóšibari (Připoutyný K Tyči) / Jobikoe (Hlas Za Dveřmi) / Kaki Jamabuši (Horský Asketa Zlodějem Tomelů)

Bóšibari (Připoutyný K Tyči) / Jobikoe (Hlas Za Dveřmi) / Kaki Jamabuši (Horský Asketa Zlodějem Tomelů)

Uvedení iscenací Bóšibari (Připoutaný k tyči), Jobikoe (Hlas za dveřmi) a Kaki jamabuši (Horský asketa zlodějem tomelů) Malého divadla Kjógenu.

Bóšibari (Připoutaný k tyči) Frašku Bóšibari nalézáme v nejstarších popisech her kjógen Tenrikjógen bon (pol. 16. stol) a též v prvním zápisu scénářů Toraakira bon (pol. 17. stol), z čehož lze usuzovat, že tento kus byl v jednodušší podobě v repertoáru od samého vzniku žánru kjógen (v 13. století). Na konci 17. století byla celá hra Bóšibari přejata a dodnes je uváděna též v divadle kabuki, což ukazuje na tehdejší popularitu kusu napříč žánry. Hra staví na situačním humoru, celkovou atmosféru však dokresluje množství zpěvů, jejichž technická vybroušenost dodává glanc jinak pijáckému námětu hry. Za zmínku též stojí hojně zastoupené parodie na krátké tance komai, které bývaly často na programu „nad miskou sake“ bavící se společnosti. Hra Bóšibari patří i dnes v Japonsku k nejpopulárnějším a tudíž nejčastěji uváděným hrám a v repertoáru ji mají všechny rody, které žánr kjógen uvádějí.

Jobikoe (Hlas za dveřmi) Tarókadža se bez svolení vzdaluje pánovi ze služby a rozlícený pán se jej vydává potrestat. Tarókadža, ve snaze vyhnout se okamžitému trestu, předstírá, že není doma, a sám sebe přes dveře zapírá. Pán s druhým sluhou se tedy rozhodnou pozměnit své hlasy, ale i tuto lest Tarókadža odhalí, a i on se zapírá hlasem cizím. Zdá se však, že pozměněný Tarókadžův hlas má jistou melodii… A tak pán i oba sluhové začnou zcela přirozeně své promluvy „přes dveře“ zpívat. Hra dostává spád, rytmus zpěvů se zrychluje, až by se divák mohl skoro bát, aby se všem na jevišti snad nezačalo chtít tančit.

Kaki jamabuši (Horský asketa zlodějem tomelů) Zloděj tomelů je jednou z nejkratších, nejjednodušších, ale zároveň i nejčastěji uváděných japonských frašek. Horský asketa, vracející se z pouti po svatých místech v horách Ómine a Kacuragi (skutečná poutní místa japonské esoterické školy šúgendó), dostává hlad, vyšplhá na strom a začne krást tomely. Nachytá jej však sadař. Pobaven neumělou snahou askety ukrýt se na stromě, si z mnicha pořádně vystřelí. Asketa je tak nucen postupně napodobovat zvuky a pohyby zvířat a nakonec ze stromu i vzlétnout.

Vystupující umělci

Divadlo Kjógen
© 2024 GoOut, s.r.o., Česko