Chris Botti
Chris Botti je americký trumpetista.
Je jedním z nejpopulárnějších světových instrumentalistů. Je držitelem ceny Grammy, předních příček jazzových hitparád a mnoha zlatých, platinových a diamantových desek, vystupoval po boku mnoha hudebních legend a se symfonickými orchestry na mnoha prestižních pódiích. Během své téměř třicetileté kariéry spolupracoval tento americký trumpetista s největšími hvězdami: Franka Sinatry, Arethy Franklin, Stinga, Barbry Streisand, Lady Gaga, Tonyho Bennetta, Stevena Tylera, Andrey Bocelliho nebo Herbieho Hancocka.
Na trubku začal hrát v devíti letech, ale zcela jí propadl o tři roky později, když slyšel hrát Milese Davise. Hře na trubku podřídil celý svůj další život – střední i vysokoškolská studia, i veškerý volný čas během nich. Už během posledního ročníku univerzity vstoupil do první jazzové ligy, když si střihl turné s Frankem Sinatrou a Buddym Richem. Zároveň se ale nikdy nechtěl uzavřít jen do čistě jazzové škatulky a po klubech obehrávat standardy, lákala ho velká pódia a tisícihlavé publikum. Nikdy ovšem nehodlal slevit z kvality hudby, kterou bude hrát. Celá devadesátá léta projezdil za zády Paula Simona a odskakoval si k dalším ctihodným osobnostem počínaje Arethou Franklin přes joni Mitchell až po Rogera Daltreyho.
Na konci dekády si Bottiho povšiml Sting, přizval jej na posléze velmi úspěšné album Brand New Day (1999) a angažoval jej na několika let i do své koncertní kapely, v níž se stal hlavním sólistou. Se Stingem natočil Botti i řadu dalších alb a jeho party vždy náladu zpěvákových písní kongeniálně dokreslovaly.
I v dalších letech Botti spolupracoval s mnoha hvězdami populární hudby, stále více si ale potvrzoval, že svoji kariéru utáhne sám, na vlastní jméno a se svými nejen instrumentálními, ale i skladatelskými schopnostmi. Sólová alba nahrával už v 90. letech, ale teprve Night Sessions z roku 2001 byla tím opravdovým průlomem, na kterém dokázal Botti nebývale vkusně propojit jazzovou hru se zvukem, který oslovil i široké popové publikum, a vytvořil neopakovatelnou podobu tzv. smooth jazzu. Definitivním potvrzením správné cesty bylo album Impressions (2012), které nejenže dosáhlo první příčky v jazzovém žebříčku Billboardu, ale hlavně svému autorovi přineslo jeho první cenu Grammy, a to v kategorii Nejlepší popové instrumentální album.
V roce svých šedesátin zdolal Chris Botti další pomyslný vrchol: získal kontrakt u legendárního labelu Blue Note. „Každý, kdo má to štěstí a řekne nahlas, že nahrává pro Blue Note Records, by se měl štípnout,“ říká. „Je to fantastická pocta.“ Do prostředí vydavatelství, jež psalo jazzové dějiny, chtěl přijít s něčím opravdu speciálním. A tak se rozhodl svoji hudbu nabídnout v nejkoncentrovanější možné podobě. „Chtěl jsem se zbavit všech orchestrálních aranžmá a speciálních hostů a zaměřit se více na své hraní, hraní mé kapely a jazzovou klasiku, kterou tak rádi hrajeme na pódiu,“ říká Chris Botti k albu Vol. 1 (2023).
Info o Chris Botti
Chris Botti je americký trumpetista.
Je jedním z nejpopulárnějších světových instrumentalistů. Je držitelem ceny Grammy, předních příček jazzových hitparád a mnoha zlatých, platinových a diamantových desek, vystupoval po boku mnoha hudebních legend a se symfonickými orchestry na mnoha prestižních pódiích. Během své téměř třicetileté kariéry spolupracoval tento americký trumpetista s největšími hvězdami: Franka Sinatry, Arethy Franklin, Stinga, Barbry Streisand, Lady Gaga, Tonyho Bennetta, Stevena Tylera, Andrey Bocelliho nebo Herbieho Hancocka.
Na trubku začal hrát v devíti letech, ale zcela jí propadl o tři roky později, když slyšel hrát Milese Davise. Hře na trubku podřídil celý svůj další život – střední i vysokoškolská studia, i veškerý volný čas během nich. Už během posledního ročníku univerzity vstoupil do první jazzové ligy, když si střihl turné s Frankem Sinatrou a Buddym Richem. Zároveň se ale nikdy nechtěl uzavřít jen do čistě jazzové škatulky a po klubech obehrávat standardy, lákala ho velká pódia a tisícihlavé publikum. Nikdy ovšem nehodlal slevit z kvality hudby, kterou bude hrát. Celá devadesátá léta projezdil za zády Paula Simona a odskakoval si k dalším ctihodným osobnostem počínaje Arethou Franklin přes joni Mitchell až po Rogera Daltreyho.
Na konci dekády si Bottiho povšiml Sting, přizval jej na posléze velmi úspěšné album Brand New Day (1999) a angažoval jej na několika let i do své koncertní kapely, v níž se stal hlavním sólistou. Se Stingem natočil Botti i řadu dalších alb a jeho party vždy náladu zpěvákových písní kongeniálně dokreslovaly.
I v dalších letech Botti spolupracoval s mnoha hvězdami populární hudby, stále více si ale potvrzoval, že svoji kariéru utáhne sám, na vlastní jméno a se svými nejen instrumentálními, ale i skladatelskými schopnostmi. Sólová alba nahrával už v 90. letech, ale teprve Night Sessions z roku 2001 byla tím opravdovým průlomem, na kterém dokázal Botti nebývale vkusně propojit jazzovou hru se zvukem, který oslovil i široké popové publikum, a vytvořil neopakovatelnou podobu tzv. smooth jazzu. Definitivním potvrzením správné cesty bylo album Impressions (2012), které nejenže dosáhlo první příčky v jazzovém žebříčku Billboardu, ale hlavně svému autorovi přineslo jeho první cenu Grammy, a to v kategorii Nejlepší popové instrumentální album.
V roce svých šedesátin zdolal Chris Botti další pomyslný vrchol: získal kontrakt u legendárního labelu Blue Note. „Každý, kdo má to štěstí a řekne nahlas, že nahrává pro Blue Note Records, by se měl štípnout,“ říká. „Je to fantastická pocta.“ Do prostředí vydavatelství, jež psalo jazzové dějiny, chtěl přijít s něčím opravdu speciálním. A tak se rozhodl svoji hudbu nabídnout v nejkoncentrovanější možné podobě. „Chtěl jsem se zbavit všech orchestrálních aranžmá a speciálních hostů a zaměřit se více na své hraní, hraní mé kapely a jazzovou klasiku, kterou tak rádi hrajeme na pódiu,“ říká Chris Botti k albu Vol. 1 (2023).
Aktuální koncerty
Galerie
