Árbakkinn

Člověk je hmotou, která svým zásahem přetváří krajinu a hledá si své místo.

Krajina jako tělo, tělo jako krajina. Čas, který nerušeně plyne, vzdálený času, jak jej člověk prožívá. Tělo je vnímáno jako součást celku. Je součást přirozenosti, krajinou svého druhu, která chce být tvrdá a nesmlouvavá jako betonové domy a architektura, která ho obklopuje. Pocity, citlivost a inteligence člověka váže k přírodě silněji, než si uvědomuje.

Vzniklo v koprodukci Divadla na cucky a Studia Alta.